Přeruší-li se spojení, je konec a stroj nepracuje. Je to naprosto stejné, jako když se něco pokazí v autě. Takže je nutno počítač vzít a odvézt do nejbližší opravny. Nic jiného s tím dělat nemůžete, pokud tomu nerozumíte. Pokud ano, odstraníte závadu sami. Nemá smysl abyste jej otvírali, protože bez patřičných znalostí a měřících přístrojů závadu nenajdete. Můžete jen napáchat další škody. To, co ve skříni nebo v notebooku uvidíte, není nikterak zajímavé. Je tam základní deska, procesor, RAM paměti a hard disk, kam se ukládají vaše data. Kdykoli kliknete na slovo uložit, přesune se vše právě sem, pokud ovšem nepracujete přímo na serveru někoho jiného. V tomto případě se data ukládají tam. Váš počítač je tak pouhým prostředníkem.
Dále tam můžete uvidět například grafickou kartu, pokud není už v základní desce, pak samotný zdroj napájení, tam ani nesahejte, zvukovou kartu, pro kterou platí totéž, co pro grafickou. V některých strojích pak můžete najít ještě mechaniku, a to CD nebo DVD, jak kdy. V novějších strojích již nebývají. Volným okem spatříte „ježka“, takové trčící hroty z procesoru. To je chlazení. Je tam proto, aby chladilo. To je překvapení co?
Procesor totiž vyvíjí teplo a když se přehřeje, tak je po něm. Proto tam chlazení je, a proto se také někde můžete dočíst, že je stroj „přepastován“ což není nic o „přetaktování“, toto je něco jiného. Při jeho sestavování se používá teplovodivá pasta, která má za úkol chlazení napomáhat a která by se čas od času měla obnovovat. Přetaktování pak znamená, že se pokusíte dostat z procesoru vyšší výkon, než který je mu určen. Dále to nemá smysl rozebírat, problematika je to složitá a potřebovala by k tomu další článek a možná nejen jeden. Nuže, to je zhruba vše, co v počítači je. Dalších velkou spoustu drobností nemá smysl rozebírat. Prostě, je jich tam moc.