Odjakživa byla zvířata součástí divoké přírody. My jako lidé jsme se naučili s nimi žít, některá zvířata nám dokáží dávat suroviny, které potřebujeme k životu a které mají v sobě potřebné vitamíny pro náš organismus. Ovšem nikdy to nebylo tak nevinné. Už v pravěku se zvířata začala zabíjet pro maso a kůži. Je to takzvaný koloběh, lidé v zimě potřebovali teplé oblečení, kde jinde měli vzít surovinu, ze které by si udělali oblečení? Bavlna byla vynalezena až později, takže nic jiného jim nezbývalo. Jakmile v pravěku skolili to majestátní zvíře – mamuta, kůži a srst použili na oblečení a maso na potravu.
Byli ale i tací, kteří se naučili s těmito zvířaty v přírodě žít a naučili se být spojenci, přátelé. Některá zvířata pak zdomestikovala a stala se součástí rodin. A to funguje dodnes. Je málo rodin na světě, kteří nemají jediného domácího mazlíčka. Nejčastějším domácím mazlíčkem v rodinách je pes, kočka, rybičky, ptáci a nějací hlodavci, jako králík, morče, myš, fretka a další. Ojediněle se v rodinách vyskytuje nadšený chovatel plazů, takže v jeho domácnosti běžně uvidíte buď pavouka – a teď nemyslím takové ty běžně malé domácí pavouky, ale například tarantuli nebo sklípkana. Druhý typ milovníka plazů chová hady. Ačkoliv jsou tato zvířata exotická a u nás nežijí, v České republice jistě narazíte na několik chovatelů, kteří tato zvířata vlastní v jejich domovech.
Se surovinami ze zvířat se to v posledních letech veze z kopce. Existují místa, kde zvířata jako krávy, slepice a prasata žijí jen proto, aby zplodili co nejvíce potomků a majitelé z nich pak udělali maso. Je to byznys a je to hrozně smutné, protože zvířata už od přírody by měla být svobodná a mít k dispozici alespoň ten výběh a mít krásný život, protože je to živá bytost, stejně jako my. Bohužel, v některých firmám, a není jich málo, to takto nefunguje. Zvířata žijí v malých stájích a boxech a jen čekají na smrt. Mělo by se s tím něco udělat, protože toto bych nazvala nelidským chováním.